27. března 2008

14/6 1917

Drahá moje stařenečko!
Tož vy tak? Vy pod lupou zkoumáte, studujete – a teprv teď poznáváte nezbedu. No počkejte! Kdybych neznal už každý stín na Vašem obrázku, každý vlas na Vaší hlavě, každý květ na Vaší blůze, Vás celou s těma černýma očima – při sám bůh, že bych z některého periskopu v kaverně vyrval čočku a také zkoumal –


A píšete o vraníku! Vždyť je to koza; jinak ho nepojmenuji. – Měl jsem vraníka, ale toho mně vzali, a od té doby mám už třetího koně – a jak bába se schodů letěla – čím dál tím horšího.

A víte co mně vyvedl? Tož obraťte!


Jel jsem s kapitánem na rekongnoscírung. Přijdeme k řece, prý koně třeba napojit. Vjedeme do vody, koně pijí, můj začne hrabat přední nohou (podobala se mu lázni v tom horku) – spokojeně se do vlažné vody položí – já ovšem s ním. No kdybyste mě byla viděla v tom okamžiku, jak jsem se koupal, nevím, zdali byste mně byla toho vraníka záviděla.

Často jsem na Vás vzpomínal, dokud jsem ještě na „Kapuce“ jezdil, kůň jak jiskra, a pohádka o Břetislavovi a Jitce mně též hlavou proletěla –


V příloze Vám „Kapucu“ posílám – ale prosím, odmyslete si obě hlavy; právě v okamžiku, kdy dobrý muž plotnu osvětlil, kůň i jezdec hlavou pohnuli. Plotnu jsem chtěl zahodit, ale škoda toho krásného koně. A když už jsem Vám tolik nepodařených fotografií poslal, tož posílám i tuto (č.1), přiložte ji k těm, které jsou určeny na smetiště.


Obrázek č. 2 – naše Regimentswerkstätte – chcete-li ladné lakýrky, tož přijeďte, aby vám mohli vzít míru, a já je přivezu osobně v červenci do „Březového háje“ (deutsch: Wällisch Borkem) s náležitou poklonou Vašim spanilým nožkám, předpokládaje ovšem, že nepřijde od Vás „Armeeoberkommandka“, přísný rozkaz, jímž se mi všechny brány na Šumavu zavírají.

Snímek č. 3 – pro Vás asi bez zajímavosti – z dob našeho pobytu ve Starém Boře.


Na čís. 4 z doby, kdy jabloně kvetly, a my už byli na štelluňku (ale není to moje práce!).

Čtu znovu Váš lístek. Proč se chcete dívat s vrchu na stařečka? On touží jen popatřit se vis à vis modrýma do těch černých kukadel, a dobu, kdy mi to bude popřáno, vidí v polovici měsíce července. Smí doufat?

Těším se už na ten zítřejší lístek od roztomilého Broučka, snad přijde dopis – v tom případě napíšu zítra zase čtyři strany, ale dnes už musím k večeři.

Zdraví Vás upřímně

Vláďa

Mám ještě jednu prosbu – tu až zítra!