Tož vy tak? Vy pod lupou zkoumáte, studujete – a teprv teď poznáváte nezbedu. No počkejte! Kdybych neznal už každý stín na Vašem obrázku, každý vlas na Vaší hlavě, každý květ na Vaší blůze, Vás celou s těma černýma očima – při sám bůh, že bych z některého periskopu v
kaverně vyrval čočku a také zkoumal –
A píšete o vraníku! Vždyť je to koza; jinak ho nepojmenuji. – Měl jsem vraníka, ale toho mně vzali, a od té doby mám už třetího koně – a jak bába se schodů letěla – čím dál tím horšího.
A víte co mně vyvedl? Tož obraťte!
Jel jsem s kapitánem na
rekongnoscírung. Přijdeme k řece, prý koně třeba napojit. Vjedeme do vody, koně pijí, můj začne hrabat přední nohou (podobala se mu lázni v tom horku) – spokojeně se do vlažné vody položí – já ovšem s ním. No kdybyste mě byla viděla v tom okamžiku, jak jsem se koupal, nevím, zdali byste mně byla toho vraníka záviděla.
Často jsem na Vás vzpomínal, dokud jsem ještě na „Kapuce“ jezdil, kůň jak jiskra, a pohádka
o Břetislavovi a Jitce mně též hlavou proletěla –
V příloze Vám „Kapucu“ posílám – ale prosím, odmyslete si obě hlavy; právě v okamžiku, kdy dobrý muž
plotnu osvětlil, kůň i jezdec hlavou pohnuli. Plotnu jsem chtěl zahodit, ale škoda toho krásného koně. A když už jsem Vám tolik nepodařených fotografií poslal, tož posílám i tuto (č.1), přiložte ji k těm, které jsou určeny na smetiště.
Obrázek č. 2 – naše
Regimentswerkstätte – chcete-li ladné lakýrky, tož přijeďte, aby vám mohli vzít míru, a já je přivezu osobně v červenci do
„Březového háje“ (deutsch: Wällisch Borkem) s náležitou poklonou Vašim spanilým nožkám, předpokládaje ovšem, že nepřijde od Vás
„Armeeoberkommandka“, přísný rozkaz, jímž se mi všechny brány na Šumavu zavírají.
Snímek č. 3 – pro Vás asi bez zajímavosti – z dob našeho pobytu ve Starém Boře.
Na čís. 4 z doby, kdy jabloně kvetly, a my už byli na
štelluňku (ale není to moje práce!).
Čtu znovu Váš lístek. Proč se chcete dívat s vrchu na stařečka? On touží jen popatřit se
vis à vis modrýma do těch černých kukadel, a dobu, kdy mi to bude popřáno, vidí v polovici měsíce července. Smí doufat?
Těším se už na ten zítřejší lístek od roztomilého Broučka, snad přijde dopis – v tom případě napíšu zítra zase čtyři strany, ale dnes už musím k večeři.
Zdraví Vás upřímně
Vláďa
Mám ještě jednu prosbu – tu až zítra!
