Vím dobře a pochopuji úplně, že mnohdy člověk opravdu nemá času napsat dopis, jindy nemá příležitosti, a po třetí nemá nálady. A já vím, že i když nepíšete, že přece denně nějaká vzpomínka Vaše zaletí daleko na východ – prosím, není to domýšlivost, o níž jste svého času psala –, ale cítím to, když Vás na obrázku před sebou vidím a s Vámi v duchu hovořím, na Vás vzpomínám – že se ty vzpomínky na cestě někdy setkávají, podají si pravici a letí potom spolu do Prahy a nazpět do pole, z pole do Prahy a zase nazpět, až se někde nad
Lvovem zastaví, rozloučí se a odletí každá mezi ty čtyři stěny svého pokojíčku, kde už spánek oči klíží –
S tím názvem zahradníček to asi nebude štimovat. Můj poměr k našim zahradám jest pouze ten, že velice rád jím ředkvičku, jež tam roste, a dvakrát jsem již i salátu okusil.
Dnes Vám posílám zahrádku I. Ba
taillonu (1) – my jsme teď dostali novou, kterou jsem ještě nefotografoval, protože jsem příliš pohodlný, a ty
plotny, jež jsem ještě ve sladké reservě byl osvětlil, doma vězí v kasetách a trpělivě čekají na vyvolání. Ale do programu jsem ji už též zařadil.
Z květnového pobytu ve Starém Boru posílám ještě obrázek № 2 a 3 (Bataillonsk
omm
ando a
Kaverna). Na obrázku č. 4 jsem ve službě jako
adjutant vedle svého komandanta, ale nepoznáte mě, protože je vidět pouze
šternu a ruku na čapce. A ke konci obrázek č. 5; podle „Bubiho“-psa poznáte, že to je z druhého bataillonu. Jest to náš dekunk v linii. U toho stolu teď sedím a píšu Vám dnešní psaňátko.
Pošta mi přišla – od Vás ani lístek. Však přijde zítra, viďte?
Hodlám již ukončit, ale našel jsem včera jeden starý lístek z minulého roku. Ten Vám též předkládám. Poznáte stařečka?
Tož mnoho a mnoho pozdravů!
Vláďa – Mírek – Mírko
??
Manča – Máňa – Máryš
??
