15/6 1917

Milý Broučku!

Došel lístek ze dne 12/6. Představujete si ten život na frontě příliš v černých barvách. Není to zas tak zlé. A má-li už jít do živého, tož je mně milejší přední linie nežli reserva, která jest určena k napravování prohraných partií a na flikování eventuelních mezer. O mne nemusíte mít obav – mráz kopřivu nespálí. Prodělal jsem již horší věci a vždycky jsem vyšel se zdravou kůží, a když už se na to nemohli bohové dívat a musil jsem též okrvácet na poli slávy, tož jsem setřel krev kapesníkem, zalepil jizvu englišflastrem – a bylo po komedii.

Těší mě velice, že slibujete dvojnásobně vzpomínat, já činím tak rovněž – a co se týče toho návratu brzy a zdráv, doufám v to silně. Vy však buďte veselé mysli, tak jako já jsem – tj. nejlepší lék na každou chorobu.

Jedna německá písnička dobře praví: „a proto, děvče moje, neplač – každá kulka netrefí!“

Právě si vzpomínám, že na mnoho mých otázek se mně od vás nedostává odpovědi. Tož poslechněte, stařenečko, najdete-li ve svém denním programu volnou chvíli, vezměte si dva archy kancelářského papíru a napište mně jednou také dlouhý dopis. Ano? – A kdybyste tak přiložila nějakou fotografii, ale takovou, kde jste sama – učinila byste stařečka šťastným.


Dnes Vám předkládám naše statečné chlapce v koupeli. V pozadí les „Zastawnik“. Za tím lesem hlubokým fronta a na té frontě jedna villa, v té ville malý pokojík, v tom pokojíku sedí u stolu jeden chlapec zamyšlen, a ten vzpomíná často, velmi často na Vás.

Poslyšte, zlatečko, za dva týdny se už loučíte s Prahou, a já dosud nemám Vaší adresy! Či budu nucen potom korespondenci úplně zastavit, nebo dopisovati si se sl. Jandovou?

Tisíce pozdravů Vám!

Vláďa