29/7 1917

(odesláno na dvou listech v neděli 29. července 1917)

27/7 1917

Za lístek s tím hustým dusivým vzduchem královský dík. Mluvíš jako Pythie. Což se i na Šumavě těžko dýchá? A co mám říkat já? Já už vůbec nedýchám. Kdybys věděla, Máňo, co zde na mne čekalo roboty, politovala bys mě. Ještě dnes – mám již tři dni těžké práce za sebou – a ještě nejsem úplně zapracován. Panský dobře vykrmený vůl by před tím musil padnout. Ve dne v noci stále ta hrozná obluda spousty potištěného a popsaného papíru přede mnou, ale narovnám shrbená záda, protáhnu ztrnulé údy, zapálím si papirosu, projdu se po světnici, pošlu na chvíli myšlenky na zotavenou na Šumavu navštívit malého diblíka černookého – a zase s novou chutí do lejster. Věř, nebýt těch krásných vzpomínek – nevím, zdali bych našel v sobě tolik chuti k práci jako teď.
Takto bydlím zase v té podzemní ville, jejíž půdorys jsem Ti kdysi v dopise zaslal. Tož přijď sem někdy Stařečka navštívit. Ale musila bys si pospíšit, poněvadž tu asi už dlouho nezůstaneme.
Čtu znova Tvůj včerejší list a znova se pozastavuji nad tím odměřeným tónem – ani jedinkrát neoslovíš direktně tím sladkým Ty, mluvíš jen ve třetí osobě – a pamatuješ, jak jsi se čertila, když jsem Tě já oslovoval slečno? Máničko, viď, že už nebudeš zpívat takovou cizí melodii? A když se nepolepšíš – budu trucovat!
Kdybych jen věděl, co jsem tam všechno napsal v tom prožluklém dopejsku ze Stříteře. Ale nediv se, byla-li tam nějaká příliš silná věta, byl to pochod myšlenek různých, divných a jinačích, jež se všechny svíjely pod ostrým filosofickým nožíkem.
Ja, za tu gratulaci k svátku srdečně děkuji pěknou pac a pusu posílám.
Měl-li bych dnes ještě psát dále, musil bych už napsat nové datum. Elektrika zhasla a s tou troškou petroleje musím šetřit. To datum však přece ještě napíšu!

28/7 1917

Tož dobrou noc, Andílku! Ale Ty už jistě spíš – tož jemně a lehce na čílko Tě políbím.

Ty zlá!
Čekal jsem dnes určitě dopis, a musím kvitovat zase jenom lístek. Upřímně řečeno: I ta nejmenší vzpomínka, i kdyby to byl pouze lístek s jediným slovem, mě těší – ale člověk je sobec, a já s větší radostí přijímám dopis než ty tři malinkaté řádečky na pohlednici.

29/7 1917

Přišel jsem teď od večeře. Panstvo se tam pomalu strojí na taroky – a já vymluviv se, že mám nutné Dienststücky ještě vyřídit, odešel jsem, abych mohl nerušeně poslat myšlenky na Šumavanku za Tebou. Je to dne již pátý večer na frontě – a stále tak teskno, nemohu zvyknout. A k tomu ještě dnes prší – Snad i ten déšť přispívá k té náladě tak zvláštní, divné, roztoužené a co já vím –
Vzpomínám a ty dva krásné dny na Šumavě. Vidím Tě tak roztomilou při setkání na nádraží, veselou na první procházce – též to bylo za deště -, Liebscherova stařečka vidím klečet na serpentině k Libínu, vzpomínám na ekvipáž černé cikánečky, slyším rozhněvaného faráře v horské vesnici, nezapomínám na červenobílé a modrobílé značky, vidím i ten kámen, svatopetrský klíč, rozhlednu libínskou, hlavou táhne Havlasův Helfenburk, román jeptišky Amaty – ne, jsem příliš sentimentální dnes! A to se na muže přece nesluší – viď?
Ale když já Tě mám tak rád – a Ty tak daleko – a doba, kdy se opět uvidíme, skoro v nekonečnu – tož co mně zbývá? Jen ty vzpomínky –
Tvou korespondenci mám před sebou na stole rozloženu, všechny tři fotografie stále prohlížím – bohužel je to všechno jen náhražka – Ty sama tam v dáli.
Proč už není po válce? Jak by to bylo krásné, kdybych byl doma nebo v Prostějově a mohl kdykoliv sednout do vlaku a přijet za Tebou, políbit Tvoji ručku, rty – promluvit s Tebou, slyšet Tvůj hlas, vidět Tebe, Máňo má! Jsi má? –

(na novém listě zelenkavé barvy - dalších osm dopisů je na stejném papíře)

Tak toužebně jsem dnes čekal, že přijde dopis, a nepřišel ani lísteček. Máničko, proč? Či chceš opravdu zapomenout?
Kdybys věděla, že celý den se jen na tu chvíli těším, kdy přijde pošta, jistě bys aspoň lísteček denně napsala.
Včera jsem napsal Ty zlá! Dnes píšu Ty dvojnásobně zlá!
A zrovna dnes, kdy chci ta denní říkáníčka uzavřít a na novou adressu poslat!
No počkej!
Ale abys poznala mé dobré srdce, tož pro dnešek Ti ještě odpouštím a posílám tisíc pravých neválečných.
Tvůj Vláďa