28/5 1917

Milá Stařenko!

Vezměte si prosím radýrku a ty výčitky v mých předešlých dopisech laskavě vymažte. Myslil jsem opravdu, že jste se rozhněvala a všem vzpomínkám „výhost dala“ – a vy zatím místo lístků posíláte pozdravy po hvězdách! Máte pravdu – doprava ta jest spolehlivější než naší polní poštou, já jsem pouze byl tak nejapný, že jsem jich nedovedl zachytit. Ale nedivte se prosím. Jsme v poslední době schováni v lese pod hustými korunami stromů – a setkání se právě s tou hvězdou, jež svítí i nad naší „záštitou“, jest dosti obtížné. – Dnes však jsem již na jiném místě (také ovšem ještě v lese – ale řídkém), tož se půjdu popatřit, zdali ta Vaše i k nám pronikne. Setkáme-li se, tož táž hvězda bude poselkyní i mého vřelého pozdravu.

Pro jistotu však píšu ještě tento dopis, jenž Vám má tlumočit upřímné díky za vzácný lístek ze dne 24/5. –

Do dlouhého dopisu se dnes pouštět nemohu – nejsem ještě zařízen ve svém novém obydlí, a vedle Vašeho milého lístku se kupí spousta úředního papíru, jenž se žárlivým okem ohlíží po mé tužce.

Přikládám ještě tři lístky, které jsem nezařadil do žádné serie.

Zdraví Vás srdečně a těší se neskonale na ten dopis slíbený

Vláďa