skip to main |
skip to sidebar
31/5 1917
PŘEDCHOZÍ DOPIS OD M. Z 27/5 1917
Milá Máryš (v dopise mohu tak psát, že ano?), mám veliký svátek a takovou radost, že bych zlíbal celý svět. Ordonanci si po straně šeptají, co se to stalo, že ten přísný ledový lajtnant je dnes tak růžově naladěn, kamarády u menáže častuji dnes samými vtipy – ale nidko neví, co toho příčinou, nikdo neví, že v náprsní kapse je schován ten talisman – Váš dopis, jejž jsem dnes již nesčíslněkrát přečetl a čtu znova a znova.
Dnes nemohu ani mnoho psáti – samou radostí – zítra se k dopisu vrátím a rozepíšu se více.
Zdraví Vás srdečně
Vláďa
Ten slíbený obrázek podzemní villy přikládám.
5 komentářů:
v dopise mohu – v níže přepsaném dopise Marie upozorňuje Vláďu, aby podobná důvěrná oslovení neuváděl na pohlednicích
ordonanc /běžněji ordonance/ – vojenský posel, spojka, sluha
lajtnant – poručík
menáž – společná, zpravidla vojenská či vězeňská strava, místnost společného stravování
Váš dopis – myšlen Mariin dopis z 27. května:
„Broučku, konečně dostala jsem se ku psaní, ale za to Vám toho napíši hodně moc, totiž bude-li Vás moje čmáranice bavit.
Znovu pročetla jsem Vaše řádky, abych všecky otázky mohla zodpovědět, ale shledávám, že nestačí hodně velká plachta, zejména chci-li také zahájit malé pokárání. Myslím totiž tím v první řadě to dětinské Vaše omlouvání se ohledně papíru. Snad si nemyslíte, že dopis se zlatou ořízkou měl by pro mě větší ceny? To mě máte za tak malichernou? Věřte, že pouze obsah dovede mě upoutat, potěšit a né okraj formátu. Jsem zásadně proti přepychu, mám ráda skromnost, jednoduchost. Poslední papír byl mi darován, jinak sama podobný bych nevolila. –
Chcete také, abych vyprávěla Vám něco o sobě, ale jen co? Chlubit se nemám čím, snad ani bych to nedovedla a lhát neumím. A co duši tíží, nebavilo by Vás, není v tom ani dost málo poesie, trpká zkušenost převrátila mě celičkou! –
Záchvěv radosti, ruměnce i úzkosti proběhl mi tělem při řádcích, kde zmiňujete se o Své dovolené, že hodláte zavítat do Prahy, ba i na Šumavu. Ani nevíte, duše, jak na mě ta zpráva působila, ještě dnes zdá se mi nemožností, bychom se osobně seznámili, zejména na Šumavěnce. Dovedete si představit, jaký hned je rozruch na malém městě (jako je na př. Vlachovo Březí, po německu Wällischbirken), když přijde mladý junák za děvou? Upřímně řečeno nenamítala bych proti úmyslu Vašemu ničeho, kdyby rodiče moji byli na živu, ale takhle jest to vyloučeno. Ač ráda, nemohla bych Vás uvést pod svoji střechu k vůli maloměstským úsudkům, které jsou i Vám zajisté známé a proto dáte mi určitě za pravdu. Letos se na Šumavě zdržím pouze přes měsíc červenec, a to jedině pro urovnání svojich záležitostí, a pak nastoupím nový úkol života. Jsem zatím věru zvědavá, kam mě vítr odnese. Nedovedu si představit sebe jako poníženou služebnici, připadám si již dnes hodně komicky. –
Právě jsem si vzpomněla, že Vám také ještě musím trochu zahrát ohledně mojí fotografie. Nemyslete, nedám se jen tak snadno ošálit a proto se jen broučku hezky přiznejte, že foto hned po obdržení vandrovala k p. nadporučíku Přibíkovi, a proto také nemohl býti dopis s rozluštěnou hádankou dříve odeslán, že mám pravdu? – (viz pozn. 5 k dopisu z 29.5.)
Nuž ať jest to již tak nebo onak, zkrátka jednal jste diplomaticky, jež možno připočíst stařecké zkušenosti, ač Vaše stáří samo rovnati se může jarnímu listí. – Avšak na straně mojí jest to daleko horší, bude ze mě již brzy šedivá babička, co dělat, když se na tom nic měnit nedá. –
Když mám tak před sebou na papíře toho „lucipera“ jménem Vláďa, tož nemohu pochopit domněnku, že k vůli „Milá Máryš“ bych se zlobila. Víte, drobečku, je vyloučeno, aby veřejný lístek nebyl předem důkladně přečten, nežli jej sama do ruky dostanu, a proto bude lépe, když zvědavost představených budeme trochu krotit, nemyslíte? – To předpotopní datum bylo dílem revanš a dílem chtěla jsem se přesvědčit, povšimnete-li si všeho, co na lístku napsáno.
Ráda bych se ještě rozepsala dnes o „Záštitě“, ale čeká mne zde ještě vážná korespondence, která vyžaduje čas a důkladného promyšlení a proto, drobečku, nezlobte se, vynahradím Vám vše příště.
Nuž zdraví Vás upřímně a ježně
Máňa“
Okomentovat