19/6 1917

Broučku,

rád bych vytrpěl takovou koupel, jakou mně dnes na lístku posíláte a pro budoucnost slibujete; jen kdybych Vás za to mohl spatřit! Ale vy máte tak zatvrzelé srdce, že ledová Thusnelda jest proti Vám pravý beránek.

Škoda, že jsem to nevěděl dříve. Podal jsem již po druhé žádost o dovolenou. Vám jsem ničeho neprozradil – chtěje Vás překvapit zprávou, že urlaub povolen – a proto jsem v poslední době trochu silněji urgoval Vaši šumavskou adressu. A teď mě to mrzí. Byl bych opravdu rád, kdyby žádost přišla nevyřízena zpět a já mohl dále sedět ve své špeluňce pod zemí. Dovolená pozbývá u mne úplně ceny, když mně nemá být dopřáno toho, po čem tak dlouho již toužím – Vás vidět, s Vámi promluvit.

Dnes Vám posílám nejnovější snímky z našeho Bataillonskommanda. Tak bych se Vám chtěl patřit do očí, jak náš doktor té lišce, ale dlouho, strašně dlouho –.

Z mých snímků jste už dávno ničeho neviděla – viďte? Inu, jsem tak trochu lenoch, ale z druhé strany sloužiž mně k omluvě ta okolnost, že jsem svého písaře vyhnal ke kompanii a musím teď dvojnásobně pracovat, k tomu ještě každý den „lajstovat Gesellschaft“ kapitánovi – tož jsem to černokněžnické umění prozatím pověsil na hřebíček.

Zvědav jsem na Váš zítřejší dopis.

Mnoho pozdravů Vám – ženo kamenného srdce!

Vláďa