19/7 1917 /2/

Veselí 19./7. 17
o 1h odp.

Broučku, co to je, že já pořád na Tebe musím myslet? Celou cestou z Budějovic jsem stál u okna a oči marně hledaly Prachatice, marně se snažily mezi těmi kopečky nalézt Libín – a tož jsem viděl Šumavu jen v celku, tu krásnou Šumavu. Teď zmizela i ta a já stále vidím Tebe.

Peskuji se v duchu, volám svou dřívější povahu chladnou, flegmatickou – ne, Máňo, já nedovedu zapomenout!

Neměl jsem jezdit za Tebou. Ten krásný poměr dvou hravých dětí mohl trvat dále, já bych byl býval spokojený, a takhle mne jen trápení čeká.

Máničko, piš mně brzo. Ta nejistota je hrozná.

Líbám Tě na Tvoje něžné rtíky