4/8 1917

Můj drobečku černookatý,
přišel jsem od taroků a zasedám k dopisu. Vím, že to není hezké, ale nemohu si pomoci. Je to služba – však už to bylo dnes naposled. Zítra totiž kapitán odjíždí na dovolenou, tož přestanou i ty povinné partičky. Dostanu na nějaký čas zase nového komandanta., toho mladého, zasnoubeného, jenž býval v zimě často původcem mnohého lístku zaslaného na Tvou adresu.

Takto žijeme dosti vesele. Dnes do ½ 10té jsme měli koncert celé naší rgtskapely. Jsme na starém místě v lese, kde bych už skoro mohl mít své právo domovské. – Práce také mám již méně, klape to.

A co Ty, Broučku? Dnes ani lístečku od Tebe. Jsem nedočkavě zvědav na zítřejší poštu – doufám, že už přijde nějaký řádeček z Bystré.

Od bratra Janka dostávám dnes lístek z 30/7, vzteklým tónem píše, že jsou u nich dovolené zastaveny – tož jeho svatba a má dovolená tím plavou, doufám však, že se neutopí docela.

 Kdy mně pošleš tu Svou novou – tu nejnovější fotografii? Prohlížím všechny tři obrázky, ale jen na jednom je moje Mánička, a ten je tak malinkatý. – Tož smím se těšit, že brzo přijde nový? Je mně mnohem příjemněji v té lesní chatě, když se na mne se stolu dívá drahá moje Máryš. Dosud jsou všechny tři uzavřeny ve stole – a jen ve chvílích, kdy odkládám úřední tvář, abych se oddal sladkým vzpomínkám, presentírují přede mnou a já dlouho, dlouho se dívám do Tvých očí. Krásně se to vzpomíná, ale trapné je pomyšlení na tu vzdálenost místní mezi Bystrou a frontou a ještě trapnější ta nejistota, kde Tě zase uvidím. Ale i ta doba přijde a potom Tě na nádraží tak zlíbám před celým světem, abych vynahradil to, oč jsem byl oloupen.

Tož pa, dušinko! Líbá Tě Tvůj
Stařeček