Moje drahé kotě,
tak stále na Tebe myslím, kde asi jsi, jak se Ti daří, zda zdráva, spokojena. - Dnes jsem dostal dva lístky – jeden ještě z Bř., druhý z Budějovic. - V Praze jsi jistě mluvila se stařenkou Přib., vyptávala se Tě na to, na ono – a Tys vše prozradila, viď? Dovídám se z domova, že i Zdeněk Přib. je na dovolené. No ten asi koukal, když se dověděl, že se Vláďa na stará kolena zamiloval. Ale Ty – Ty – Ty – Ty sama jsi tím vinna – a já Tě mám za to tak rád, že bych Tě líbal do nekonečna. Vždycky jsem si myslíval, že všechny city ve mně vymřely, že není pod sluncem dívky, která by dovedla otřást zkamenělým srdcem – až jedna malá jeptiška z okolí Helfenburka s černými kukadly vdechla do toho kamene život, učinila stařečka šťastným. Ale štěstí nemůže být nikdy úplné. Dvě věty Tvoje se mně zaryly do paměti a nesčíselněkrát už přede mnou defilovaly a vždycky ve chvíli, kdy sedím u stolu sám s hlavou podepřenou v dlani, kdy vzpomínám, přemýšlím, hledím do budoucna.
Máryš, pamatuješ, žes mně řekla „Ty zapomeneš dřív nežli já“ čili, že jednou zapomeneš –
A druhá věta „mohu si vzít za muže jen toho, koho opravdu miluji“ – a já nemám ani atomu jistoty, že mě máš ráda --------- a tak při všem tom štěstí jsem nešťasten.
Ale už jsem zase v tom pitomém rozumování.
Pěknou pusu a dobrou noc, Broučku!
Vláďa
Žádné komentáře:
Okomentovat