31/7 1917

o 2h. odp.

Jak jsem již včera psal, jsme opět v reservě – a na starém známém místě. Práce mám mnoho. Kupa nevyřízených věcí – a teď to stěhování do toho. Už jsem dnes také sakroval, což bývá u mne velmi zřídka, ale – tak jsme se kdysi učívali – má člověk také žluč, tož se nediv. – Teď však už je zase dobře. Sedím u privátního stolku, u svého oltáře, kde uschovány jsou Tvoje dopisy, fotografie, lístky a vzpomínám na Tebe, drahoušku, že jsi už na cestě anebo už na místě, a posílám Ti ještě než odjedu (musím k Rgtskmndu), vřelou vzpomínku a vítám Tě na naší vysočině Českomoravské.

5h. odpoledne!

Máničko drahá, pěknou pusu za to! Měl jsem již jakési tušení, že dnes přijde dopis, koně jsem jak náleží prohnal a sám ještě celý spocený čtu několikrát Tvůj dopisáček. Děkuji Ti, zlato moje, z celého srdce a líbám tu krásnou ručinku, která to psala – trochu zdrženlivě a chladně, stále ještě bez přímého oslovení, ale dovedu pochopit tu strojenou chladnost (mám pravdu?), jež byla vyvolána mým hloupým rozumováním. Doufám však pevně a těším se, že z Bystré přijde hřejivější psaníčko. K dopisu se ještě vrátím. Mám teď výplatu, promiň. A ještě pusu –tak.

Město Bystré u Poličky v r. 1908

¾  na 10 h. večer!

Broučínku drahý, musím dnes dopis uzavřít. Budu dnes dlouho sedět u úředních aktů.
Líbá Tě Vláďa